co po smrti?
SMRT
"Co bude po smrti?" - jistě lákavá otázka, na kterou nás téměř všechna náboženství ujišťují, že budeme po smrti dále žít, zaručují nám nesmrtelnost duše, ale při tom se zmiňují o různých stupních nesnází při dosahování tohoto cíle.
V posmrtný život věřil již neandrtálec před 50 000 lety. Proto v La chapelle-aux-Saints ve Francii zakopávali zemřelé v embryonální pozici a posypávali je červeným okrem, což mnoho učenců považuje za symbol posmrtné cesty do lůna Matky Země.
Aztékové
V říši Aztéků
se posmrtná pouť odbývala na opačnou stranu - do nebe. Aztékové věřili,
že k udržení pohybu Slunce na obloze a rytmu změn v přírodě je nutné
denně skládat lidské oběti. Na oltáři v Tenochtitlanu tekla krev téměř
neustále a kněží připomínali spíše řezníky. Kult vyžadoval nejméně 20
000 obětí ročně. O přechodu do posmrtné krajiny štěstí nerozhodovaly
dobré skutky, ale společenský status.
Tak lépe narození aztéčtí
mládenci, kterým bylo ještě za života nožem vyřezáno srdce, jak se
tehdy věřilo, měli být šťastní, když roky putovali se Sluncem po obloze
a pak se vtělovali do kolibříků. Vesničané putovali do tropického ráje.
Lidé z nižších společenských vrstev šli na věčnost do pochmurného a
chladného podzemí.
Egypťané
V Egyptě
patřičný správný způsob života měl zajistit dobrou smrt a bezpečnou
pouť do zásvětí, kde se všichni setkají s bohem Osirisem. Ale cesta do
krajiny zemřelých byla nesnadná a dlouhá, protože na každé zatáčce
číhali démoni a pouze formule z "Knihy mrtvých" mohly pomoci při
odstraňování všech překážek. Proto se nebožtíkům otevírala ústa, aby
mohli hovořit, dávaly se jim papyrusy s "instrukcemi postupu" nebo
patřičné zápisy do seznamu. Všeobecně se dbalo o tělo, protože
přechovávalo duši. Zde vznikla mumifikace a obklopování hrobek faraónů
nedostupnými pyramidami z velkých kamenů, aby tělo mohlo zůstat
neporušeno. Egypťané věřili, že před tribunálem Osirise bude váženo
srdce mrtvého a 42 soudců ho bude vyslýchat.
Řekové
Řekové
se obávali smrti, záhrobního putování a boha Hádes, vládce krajiny
zemřelých, natolik, že nesměli ani vyslovovat jeho jméno a nahradili
jej bohem Plutem. Co se dělo s duší po smrti? Po odsouzení hrdinským
Radamantesem a jeho bratrem Minosem měla šanci vstoupit nejen do
Tartaru, místa věčného trápení, kam přichází většina zemřelých. Duše
osob za živa spravedlivých, které získaly lásku bohů, přicházely do
krásných květnatých lánů, nacházejících se pod zemí.
Římané
V
antickém Římě mohli s láskou po smrti počítat pouze césarové. Mimo
Tibéria a Nerona byli všichni považováni za nesmrtelné bohy. Někteří,
jako například krutý Kapitula, nařídil uctívání své osoby jako boha již
za života. Jinak bylo většině Římanů po smrti přisouzeno peklo, nebo
kouzelná krajina Elizium, plná krásné zeleně a bystřin. Vergilius
dokonce naznačil, že vchod do ní se nachází mezi Vesuvem a Etnou. Dle
něj ani Elizium, ani peklo, nepřijímá ty, kteří nelitují způsobu svého
života, protože ti kvílí na břehu Acherontu a marně čekají, že je
Cháron převeze přes řeku na druhý břeh.
Pohané
V
pohanských náboženstvích neznamená smrtelnost věčný pobyt v kraji
štěstí. Nestálost provázela člověka i po smrti a záhrobní život záležel
na skutcích člověka během života.
Křesťané
Křesťanství
dává stejné možnosti věčného spasení všem věřícím, postačí uvěřit v
syna Božího Ježíše Krista, zachovávat deset božích přikázání a účastnit
se církevních svátostí. Pro vyznavače Krista, zachovávající během svého
života zásady víry, bylo po smrti určené nebe, tedy blízkost Boha a
andělských zástupů, zatímco odsouzeným na posledním soudě "pláč a
skřípění zubů".
Mohamedáni
Na posledním
soudě nevěřící, na základě "Knihy činů", budou odsouzení k pekelným
mukám, což je stejné jako křesťanské peklo. Někteří islámští myslitelé
však usuzují, že Alláh ponechá zavrženým otevřená vrátka naděje : Peklo
není věčné, jednou bude zničeno.
Hinduismus
Všechny
vyznavače hinduismu, v jehož čele je velká trojice bohů - Brahma, Šiva,
Višnu - spojuje víra v reinkarnaci. Samsara, přesun energie, způsobuje
mnohé přechody z jednoho do druhého vtělení. V charakteristickém
kastovním systému je jediná možnost společenského pokroku. "Program
každého vtělení" závisí na karmě, tedy dobrých a zlých skutcích z
dřívějších inkarnací, za které je v současném životě nutné platit nebo
získat odměnu. Následkem toho se smrt v hinduismu přijímá klidně. Aby
zajistili duši posmrtné bytí, Hindové pálí těla mrtvých a jejich prach,
smíšený s posvátným měsíčkem zahradním, házejí do řeky Gangy. Cyklus
opakovaných zrození je nekonečný. Posledním cílem a spasením duše je
mokše, ale té mohou dosáhnout jen bráhmani mužského pohlaví.
Buddhisté
V
buddhismu je jediná cesta ke spasení - přísná vnitřní kázeň a tělesná
duchovní cvičení, zříkání se dočasných záležitostí. To se podařilo
Buddhovi, který po šestileté askezi dospěl k osvícení, pronikl do
tajemství života a smrti a dosáhl spasení. Od té doby každý, kdo
dosáhne nirvány, se stane nesmrtelným buddhou.
Co si myslíte Vy? Co bude po smrti?
Komentáře
Přehled komentářů
Jsem věřící křesťan. Stal jsem se věřícím v 18ti letech. Teď je mi 24 let. Uvěřil jsem tak, že jsem si nejdřív uvědomil, že mám ten nejzávažnější hřích, že nevěřím v Ježíše Krista. To bylo doprovázeno i tím, že jsem se dostal do krize. O tom však teď nemohu psát dopodrobna. Věřím tomuto:
Bůh stvořil člověka dokonale. Ale člověk padl do hříchu. Všichni lidé jsou hříšní a pro své hříchy si zasluhují být od Boha navždy zavrženi v ohnivém jezeře. Protože Bůh je svatý a spravedlivý a žádný hřích nemůže tolerovat. Bůh však k lidem mluvit nepřestal a to jen ze své nezměrné lásky. Bůh nabízí všem lidem záchranu, kterou učinil takto a je jedině takto možná: Bůh poslal na tento svět Svého jediného Syna Ježíše Krista. On jediný byl člověk bez hříchu. On zemřel za všechny hříchy celého lidstva na golgotském kříži jako zástupná oběť. Prolil svou svatou krev, která jediná má moc očistit od všech hříchů každého, kdo věří. Bůh Pána Ježíše třetího dne vzkřísil z mrtvých. Tím Bůh potvrdil Jeho oběť jako dokonalou a navždy platnou. Pán Ježíš svou smrtí a svým vzkříšením přemohl hřích. Oběť Pána Ježíše na kříži Golgoty je jediným základem odpuštění hříchů. Každý, kdo uvěří, že Pán Ježíš místo něho zemřel a vstal z mrtvých, obdrží odpuštění všech hříchů a život věčný. Už také nežije jako dřív. A může vědět zcela jistě, že po smrti přijde do nebe do věčné blaženosti. Ale kdo odmítne oběť Pána Ježíše a neuvěří Bohu, bude odsouzen do ohnivého jezera a nebude mít již nikdy možnost záchrany.
!!!
(Lady Draculea, 21. 4. 2007 8:52)
Čus, příjďte se podívat na stránky www.odsouzeni.estranky.cz , já a má kamarádka jsme je založily, abychom lidem upřesnily kauzy a případy jednotlivých odsouzených. Můžete se jich na cokoliv zeptat, jistě vám rádi odpoví...
Stránky zatím nefungují dlouho, máme "jen" 11 odsouzených, z nichž dle mého je nejzájímavější Oto Biederman, 5-ti násobný vrah, který píše o svých případech zcela sám. Mám tam i část jeho dopisu, který mi poslal...
Dále tam najdete lidi jako Ivan Jonák, Ladislav Winkelbauer, Miloslav Širůček, Ludvík Černý, Dušan Kazda, Josef Kott, Ladislav Pacovský, Albert Žirovnický, Martin Koryčánek a Miloslav Sláma...
Budeme rovněž rády, když nám třeba pomůžete se články a zajímavostmi, či budete mít nějaké připomínky. Těšíme se na vaši návštěvu!:-)
Evangelium Boží milosti
(Tobiáš Balanda, 10. 11. 2008 21:32)